Malá večerní
25. 8. 2009
Když se v životě sejdou dva herci..... není to příliš šťastné setkání.......
Jeden skrývá pocity za úsměv, druhý má kamenou tvář snad za všech okolností..... Oba hrajeme naší hru, jenže občas už nevíme, jestli ještě hrajeme, nebo žijeme....Někdy nepozná, že jsem k smrti vyděšená a já to nepoznám na něm....oba si pak myslíme, že ten druhý je v pohodě.....a proto se trápíme....protože se trápíme sami....
Občas chci přestat hrát, ale lidé mě přinutili stát se tak dobrou herečkou, že někdy ani já sama pořádně nevím., kdy hraju a kdy to myslím vážně....a když náhodou shodím úsměv a potřebuju být vážná, jen se schoulit v náručí a nechat se utišit nebo se vyřvat a házet vším, co mám po ruce... nevěřícně zíráte....prý to nejsem já..... kdo tedy jsem? Jsem ta, co jste ze mě udělali.......herečka..
Dostala jsem životní roli....hrát ve hře Život.....musím předstírat úsměv, ikdyž mám slzy v očích...musím tančit, ikdyž mám nohy rozedřené do krve, musím zpívat, ikdyž bych nejraději křičela....a diváci tleskají...milují moji roli ale, mě nechtějí znát....žádají přídavky a já musím neustále hrát.....do roztrhání těla...dokud budu moct stát na nohou..nebo se třeba i plazit....budeme hrát spolu.... vždy a navždy
Jeden skrývá pocity za úsměv, druhý má kamenou tvář snad za všech okolností..... Oba hrajeme naší hru, jenže občas už nevíme, jestli ještě hrajeme, nebo žijeme....Někdy nepozná, že jsem k smrti vyděšená a já to nepoznám na něm....oba si pak myslíme, že ten druhý je v pohodě.....a proto se trápíme....protože se trápíme sami....
Občas chci přestat hrát, ale lidé mě přinutili stát se tak dobrou herečkou, že někdy ani já sama pořádně nevím., kdy hraju a kdy to myslím vážně....a když náhodou shodím úsměv a potřebuju být vážná, jen se schoulit v náručí a nechat se utišit nebo se vyřvat a házet vším, co mám po ruce... nevěřícně zíráte....prý to nejsem já..... kdo tedy jsem? Jsem ta, co jste ze mě udělali.......herečka..
Dostala jsem životní roli....hrát ve hře Život.....musím předstírat úsměv, ikdyž mám slzy v očích...musím tančit, ikdyž mám nohy rozedřené do krve, musím zpívat, ikdyž bych nejraději křičela....a diváci tleskají...milují moji roli ale, mě nechtějí znát....žádají přídavky a já musím neustále hrát.....do roztrhání těla...dokud budu moct stát na nohou..nebo se třeba i plazit....budeme hrát spolu.... vždy a navždy
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář