Chaos in my head or heart?
Chjo.Já jsem člověk,kterej miluje chaoz.Ale tenhle chaoz je i na mě moc.Vždycky jem si říkala že tohle se mě netýká.ALe teď se mě to týká.Jsem jak pinpogáč.Lítám z jednoho do druhýho.Sice mám klučinu, co s ním chodím, ráda ale při každým objetí myslím na někoho jiného,pokaždé , když zavřu oči, nevidím jeho,ale úplně někoho jiného.Při každém ploužáku se toužím přivinout k někomu,koho už stejně nikdy nebudu mít.Na jednu stranu si říkám ,že celý tohle „trápení“je zbytečný,ale na druhu stranu se v tom solidně plácám.Nechci ublížit ani jemu ani mě.Ale jelikož jsem sobec,jak to o mě dříve tak rád říkával,kašlu na to jdu od toho.Mnohem víc mě bolí,že jsem udělala strašnou chybu.Jasně,je to dávno ,ale i přesto.Štve mě,že nejsem schopná s někým vydržet.Nevím co se stalo, ale tohle léto bylo tak krásný,a to hlavně díky jednomu klučinovi.A já sem to zničila.Ne tím,že bych byla nevěrná bo něco podobného,jen sem se začala cítit divně a byla hnusná a podrážděná.Ale to už je jedno to už je pryč,bohužel,ale přesto,nedávno jsem si uvědomila,že mi pořád na něm záleží víc než by asi mělo. Jenže když jsem ho viděla s cizí slečnou,bolelo to víc než jsem čekala a než jsem si chtěla přiznat.Teď toho mám plnou hlavu a připadám si jak největší mrcha.Připadá mi, že dělám takovou duševní nevěru.Ale nemůžu nic dělat, protože jestli je šťastný,já mu to jenom přeju,protože za tohle si můžu sama.Mohla sem to být já.Ale taky si nemůžu přikázat „Mysli na toho s kým chodíš!“ teda můžu ale nefunguje to.Už takovouhle chybu neudělám,a od teď budu žít tak,abych ničeho nelitovala a abych kdykoliv se ohlídnu, uvidím že jsem život prožila naplno.I přesto,že se cítím tak strašně,páč mám v hlavě takovej chaoz,jakej jsem neměla ještě nikdy.Vždycky sem si říkala že tohle je jen těch ztřeštěnejch slaďákách.Ale ono to je skutečný.A taky je skutečný to,že se nedokážu omluvit.Protože kdykoliv se chci omluvit nebo si promluvit,kdykoliv začnu něco psát,vždycky si uvědomím že za to,jak jsem se chovala a jak se teď asi zachovám se nejde omluvit.Nejde říct“Promiň ,že jsem ti dvakrát zlomila srdíčko,ale nemám tě ráda tak jak bych měla.“ Taková omluva asi teď neobstojí.Ani omluva za to,že jsem nevěděla co se sebou ,tak jsem se na něj vykašlala.Dělám pořád tu samou chybu,jenže teď,když jsem si ji přiznala,se s ní můžu poprat a snažit se ji neudělat znovu.